Jabkancová pouť
Jabkancová pouť - 55. ročník
Trasa: Česká Třebová (ochutnávka jabkanců) - park Javorka -
Serpertýny - rozc. Za rozhlednou - Kozlovský kopec - rozc.
Uhrovy doly - rozc. Za horami - park Javorka - Česká
Třebová
Datum konání: 21. 11. 2015
Vedoucí akce: Jana Klimešová
Délka trasy: 12,5 km
Počet účastníků: 17
V proměnlivém listopadovém počasí jsme se vydali do České Třebové za raritou historických lidových tradic, kterou je "Jabkancová pouť".
Jedná se o pouť, která se koná vždy v druhé polovině listopadu, kdy má svátek svatá Kateřina. V minulosti místní obyvatelé obdarovávali poutníky z okolí, kteří putovali na pouť k rotundě sv. Kateřiny právě tzv. "jabkancemi". Jednalo se o bramborové placky plněné tvarohem, posypané cukrem. Před padesáti pěti lety byla tato hezká tradice místním spolkem obnovena.
Jana Klimešová, která turistickou akci vedla, nám vysvětlila, že v této oblasti se bramborám říkávalo "jablka země". Proto je zde použit pro bramborové placky název "jabkance". Ty se nyní prodávaly v chaloupce pod rotundou sv. Kateřiny. Byly opravdu výborné a ti, kteří ochutnali tuto specialitu v minulých letech tvrdili, že letos se opravdu mimořádně vydařily. Někteří z nás jsme se vyběhli podívat k rotundě svaté Kateřiny, která byla v den konání poutě otevřena. Dozvěděli jsme se zde, že se jedná o nejstarší stavbu ve městě (stavba ze 13. století) a jedinou dochovanou románskou rotundu ve východních Čechách. Prohlédli jsme si romantický interiér - hezký oltář se sochou patronky "kostelíku" sv. Kateřiny a četnými dalšími sochami a viděli i malovanou kruchtu s barokními varhany. Ale návštěvou poutě naše turistická akce jen začínala.
Následně jsme pak prošli městským parkem Javorka, který se rozkládá okolo stejnojmenného pramene. Je to místo plné splávků na potůčku s rybníčkem, na jehož ostrůvku je umístěna socha hastrmana, který loví ryby na udici. V parku se nachází hodnotná socha Šárky od sochaře Quida Kociána a četné další sochy. Naši pozornost upoutal zejména nově zrekonstruovaný Bosenský pavilon, ale také malé hudební pavilonky rozmístěné v parku.
Odtud jsme pokračovali v cestě po červené turistické značce alejí Maxe Švabinského, která byla vysázena v roce 1920. Stromořadí tvoří břízy, jeřáby a částečně javory. Došli jsme k místu označenému "Serpertiny" a dále pokračovali k rozhledně (vysílači) umístěné v nadmořské výšce 601 m. Vyhlídková plošina, která se nachází ve výšce 32,8 m byla v tomto období uzavřena. V případě dobré viditelnosti by odtud měl být výhled na Krkonoše, Orlické hory i Jeseníky. Tato moderní kovová stavba rozhledny nahradila původní dřevěnou rozhlednu vystavěnou v roce 1929, která byla v minulosti poničena zásahem blesku. Od rozhledny jsme zamířili k chatě Maxe Švabinského, kde jsme se zastavili na občerstvení. V Kozlově Max Švabinský rád pobýval a čerpal zde inspiraci pro svoji tvorbu v lidech i krajině (tzv. Kozlovské období tvorby Maxe Švabinského).
Od chaty Maxe Švabinského pokračujeme již po modré TZ směrem na rozcestí Uhrovy doly. Cestou míjíme experimentální archeologické centrum - pravěkou osadu Křivolík. Zde se počasí mírně pokazilo - zastihl nás tu krátký mrznoucí déšť.
Pokračovali jsme v cestě okolo poutního kostelíku Panny Marie Pomocné v Horách. Místo je to velmi působivé, protože stavba je zasazena do přírodního rámce. Kostelík byl postaven v empírovém slohu ve 30. letech 19. století nad Pavlovým pramenem léčivé vody.
Před kostelíkem je čtrnáct velmi zajímavých kamenných zastavení křížové cesty. Voda Pavlova pramene údajně nejvíce prospívala očím. Dokonce bylo nedaleko postaveno oční sanatorium, nyní již restaurace. V sanatoriu prožívala, dle desky na budově, v r. 1851 radostné dny i spisovatelka Božena Němcová spolu se svými dětmi a členy Bratrstva Klácelova.
U budovy bývalého sanatoria odbočujeme doprava po žluté TZ, která nás dovede nazpět do České Třebové. Z jednoho místa této cesty byl velmi hezký pohled na celé město.
Na nádraží ČD nás již čekal zpožděný vlak, a tak jsme se příjemně a poměrně rychle vrátili domů.
Klidný, pohodový výlet byl pro všechny účastníky hezkým zážitkem. Přálo nám i počasí, které bylo v dopoledních hodinách dokonce slunečné.
A ještě malé upozornění pro Ty, kterým "jabkance" tak chutnaly, že by si je chtěli připravit.
Dohledala jsem, že jabkancové placky lze vytvořit jen ze speciálního druhu brambor pouze v období druhé poloviny listopadu, a to výhradně v dřevěných nádobách. Jinak se nedocílí hedvábného, nelepivého těsta, které drží pohromadě!
Jarka
Náhledy fotografií z alba Jabkancová pouť
