Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. 4. 2015

Rodným krajem

 

 

R O D N Ý M   K R A J E M

 

Trasa: Nové Město nad Metují - Přibyslav - Peklo - Bražec - Náchod

Datum konání:                11. 4. 2015

Akci vedla cvičitelka:        Čeněk Koliáš

Počet účastníků:              21 + 3

Délka trasy:                  15 km

 

Sraz turistů byl jako obvykle na nádraží v Hradci Králové. Já jsem přistoupila cestou. Do Nového Města n. M. jsme s jedním přestupem v Týništi n. O. přijeli v 9.26 hod. Celkem se nás sešlo dvacet čtyři. Než jsme vyšli z nádraží, Čeněk Koliáš nás seznámil s plánem cesty.  Tři účastnice se od nás hned odpojily, my jsme pokračovali podle plánu po žluté značce do Pekla.
Cestou jsme obdivovali rozkvetlé a upravené zahrádky i barevné skalky. Popřáli jsme Čendovi k jeho narozeninám a připili na pevné zdraví. Také jsme byli svědky domácí zabíjačky.
Míjeli jsme Přibyslav a asi po třech kilometrech jsme se rozdělili na dvě skupiny. První šla do Pekla po zelené, zbylých jedenáct zvolilo obtížnější cestu přes vyhlídku  "Koníček", která byla o půl kilometru delší a sestup měl být náročnější.

Den byl teplý, postupně jsme odkládali oblečení. Vyhlídka na Koníčku byla zajímavá.  Ne každý z nás se postavil na vrchol skály nad hlubokou roklí. Jen stromy ještě byly smutné a holé. S náročným sestupem jsme počítali, hlavně já se ho obávala. Táňa mi půjčila hůlku, která mi moc pomohla cestu zvládnout. Museli jsme občas podlézat i přelézat spadlé kmeny, dávat pozor na kameny.   Cestou jsme viděli i slepýše . Věděli jste, že to není had, ale ještěrka, která nemá nohy? Slepýš křehký je zákonem chráněný,  jeho tělo je hranatější a jinak stavěné než je tomu u hadů.  Oční víčka, kterými mrká a také ocas, který dokáže, tak jako jiné ještěrky, při hrozícím nebezpečí odhodit dokazují, že to není had. Dosahuje až 50 cm délky, tělo  bylo pokryto bronzově-šedavými šupinami. Nestačila jsem ani připravit si fotoaparát, rychle se schoval před námi do listí.

A my jsme pokračovali opatrně svahem rokle,  nakonec jsme všichni  bez problémů sestoupili.
V Pekle jsme se všichni sešli na obědě a občerstvení.  Zaujala mne stylová roubenka. Čeněk nás informoval, že je dílem Dušana Samuela Jurkoviče, který byl výrazným představitelem secesní architektury. Je známo, že byl ovlivněn lidovým  řezbářstvím. Byl uznávaným stavitelem a získal zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven Pustevny na Radhošti (1897-1899).

Po krátkém odpočinku jsme pokračovali opět po cyklostezce č. 4034 podél Metuje do Náchoda. Na cyklostezce bylo stále rušno - kolaři, bruslaři a chodci.  Několikrát jsme přešli po stylových dřevěných mostech přes řeku Metuji.
Do Náchoda jsme přišli všichni pohromadě,  tři jsme odjeli vlakem v patnáct hodin, ostatní si ještě šli posedět do restaurace a jeli pozdějším spojem.  Počasí bylo letní,  pro mne opět vydařený den.

                                                                                                                                     Ludmila

                                                                                                                                              

 

Náhledy fotografií z alba Rodným krajem