Hořičky
Hořičky
Trasa: Hořičky - Chvalkovice - Krabčice - Běluň - Jaroměř ( nádraží
ČD)
Datum konání: 5. 3. 2016
Vedoucí akce: Jana Klimešová
Délka trasy: 17 km
Počet účastníků: 28
V sobotu před osmou hodinou ráno se na hradeckém nádraží sešla početná skupina turistů na předjarní výšlap nazvaný podle výchozího místa naší cesty „Hořičky“.
Doprava netrvala dlouho - vlakem rychlý přesun do České Skalice a odtud již návazným linkovým autobusem do Hořiček.
První co nás po výstupu na náměstí v Hořičkách zaujalo byly dřevěné sochy (např. medvěd nebo hlava s pohyblivým jazykem, který pravděpodobně může sloužit dětem jako houpačka). V této obci se konalo dřevo-sochařské sympozium a část zhotovených soch byla následně ponechána obci. Modrá turistická značka nás vedla obcí okolo barokního kostela sv. Ducha s později přistavěnou samostatnou zvonicí a také okolo zajímavé drobné busty místního lékaře zlomenin (žil v letech 1795 - 1865), který je v obci pro příští generace připomínán jako sympaticky usměvavý člověk.
Dále jsme pokračovali po modré turistické značce k místu nazvanému Husí krk. Je to malebná kotlina - místo, kde jsme však museli překonat skokem malý potůček a někteří z nás vodou částečně i prošli. Ale ani mokré boty nám při rychlé chůzi a zájmu o okolní přírodu příliš nevadily.
Pokračovali jsme v cestě romantickou krajinou se zbytky sněhu, místy podél Válovického potoka směrem na Chvalkovice. Cestou nás z okénka jedné stodoly u starého kamenného domu nebojácně pozorovaly svítící oči odvážného černého kocoura, který dost dlouho trpělivě reagoval na naše povzbuzující a obdivné poznámky. Došli jsme k rekonstruovaným nádržím před Chvalkovicemi a pokračovali v cestě k zámku, který je umístěn na skalnatém ostrohu nad vodní nádrží. Patřil původně pánům z Chvalkovic (připomíná se již ve 14. století) a majitelé zámku se zde střídali. Nyní je chvalkovický zámek jistě v dobrých soukromých rukou, neboť probíhá jeho rekonstrukce. V letech 1830 - 1833 pobývala na tomto zámku v rodině správce i Barunka Panklová. Velmi hezkou dominantou obce (viditelnou zdáli) je i Římskokatolický kostel, kde je v jedné z kaplí zřízeno lapidárium náhrobních desek pánů Chvalkovic. Přešli jsme v obci také kamenný most přes potok Běluňku na návsi, který je technickou památkou. Stáří tohoto maličkého mostu z pískovcových kvádrů není přesně známo, ale traduje se, že je starší než Karlův most v Praze.
Naše další cesta směřovala na Krabčice, které jsou místní částí obce Dolany. Vysvitlo sluníčko a my jsme procházeli opět velmi hezkou a rozmanitou krajinou přes zvlněné louky i lesy, často podél bystrého a poměrně širokého potoka. Zpestřením bylo v Krábčicích veselé pozvání k návštěvě na právě probíhající zabíjačku. Bylo tu veselo, milí a pohostinní lidé, kteří nám dali nahlédnout i pod pokličky svých hrnců. Stačilo k tomu napřed zazvonit na malou zvoničku opatřenou nápisem: „Kdo jsi šťastný, tak si zazvoň!“. My jsme turisté, nezůstali jsme na místě, ale dále pokračovali do obce Běluň.
Šli jsme po louce okolo malé farmy kde se pásly ovce s čerstvě narozenými jehňaty, které jsme obdivovali. Vstříc k ohradě nám doběhl krásný černo-bíle zbarvený kůň a také další domácí zvířata zjevně spokojená se způsobem svého volného života v přírodě.
Další lesní cesty však již byly hodně do hloubky rozježděné těžkou technikou. Všichni jsme byli, někteří méně, většina z nás spíše více, zablácení. Náladu nám to nezkazilo. Překvapilo nás však rozsáhlé pálení klestí, které vyvolalo pocit hořícího lesa. Všude okolo pod námi bylo plno dýmu. Spěchali jsme, abychom tento úsek rychle přešli.
Došli jsme do místa označeného Jaroměř - končiny a odtud pokračovali již po červené TZ do Jaroměře. Šli jsme okolo chrámu sv. Mikuláše a vstoupili na náměstí branou jeho zvonice. Na náměstí jsme se již rozdělili a šli volně buď do cukrárny nebo někteří do restaurace. Bylo trochu obtížné nalézt v sobotu útulnější restauraci, která by byla otevřena a vařilo se v ní. Ale podařilo se nám doptat u místních a místo pro oddech po cestě jsme nalezli. Stihli jsme si ještě prohlédnout novou elegantní a lehce působící lávku přes řeku Labe a pak již pokračovali v cestě na vlakové nádraží a odtud směřovali nazpět do Hradce Králové.
Výlet byl zajímavý, cestou obcemi jsme viděli krásné chaloupky, prosté staré domky, ale i zajímavé a výstavní domy a vily. Je proč obdivovat vkus a práci našich předků.
Výlet se nám vydařil, byl pestrý a díky počasí a dobré náladě účastníků i velmi příjemný.
Ty zablácené boty už jsou opět čisté, připravené na další zajímavé výpravy.
Jarka
Náhledy fotografií z alba Hořičky
